Čeští krajané v Argentině - historie a současnost

Prvopočátky vystěhovalectví z českých zemí do Latinské Ameriky sahají do 18. století, v širším měřítku začalo vystěhovávání až ve 2. polovině 19. století. I v tomto období však směřovalo do zemí Latinské Ameriky podstatně menší množství osob než například do USA, neboť podmínky pro jejich usídlování zde (možnosti získávání půdy, možnosti uplatnění řemeslníků apod.) byly ve srovnání s USA podstatně horší, ačkoliv již 4. září 1812 vydala argentinská vládní junta rozhodnutí na podporu imigrace. V Argentině dodnes krajanské komunity slaví tento den jako Den imigrantů.

Nejvíce obyvatel z českých zemí se do Latinské Ameriky vystěhovalo ve 20. a 30. letech 20. století, a to jednak v důsledku zavedení omezujících kvót pro přistěhovalectví do USA,  jednak v souvislosti s rozvojem aktivit Baťova koncernu v této části světa. Svou roli sehrála i cílená propaganda argentinské vlády v Evropě. Podle statistik se v letech 1922-37 vystěhovalo do Argentiny 28 tisíc (a do Brazílie 1,5 tisíce) Čechoslováků). Největší skupinu tvořili Moraváci z Hodonínska a Uherskohradišťska.

Většinu příslušníků dnešních krajanských komunit v latinskoamerických zemích tvoří právě vystěhovalci z tohoto období a jejich potomci.

Zvláštní skupinu tvořila skupina českých zemědělců, kteří v prvních letech 20. století emigrovali původně do Texasu, ale později se přestěhovali do Argentiny a v roce 1913 do argentinské provincie Chaco, kde založili město Presidencia Roque Sáenz Peňa. Po zkušenostech z USA zde začali pěstovat bavlnu a stali se ve svém, v Chacu do té doby neznámém oboru místními odborníky. Časem je následovaly další rodiny zemědělců, až se z P. Roque Sáenz Peňa stala největší osada českých a slovenských přistěhovalců v Argentině. V letech 1930–1936 Čechoslováci sklidili téměř 90 % bavlny v oblasti.

Vystěhovalectví do Latinské Ameriky probíhalo také v období II. světové války. Podle dostupných pramenů přišlo v tomto období nejvíce našich uprchlíků z protektorátu Čechy a Morava a jiných evropských teritorií do Argentiny - 5000 osob. Tam se také aktivizovaly síly podporující úsilí československé vlády v Londýně o uspíšení osvobození rodné vlasti od fašismu.

Kromě starokrajanů žijí v zemích Latinské Ameriky také příslušníci emigračních vln z období po roce 1948 a ojediněle i 1968. Přesnější údaje o jejich počtu nejsou k dispozici, i v tomto případě se však jedná o podstatně menší množství ve srovnání se zeměmi severní Ameriky.

Přestože česká krajanská komunita jako celek nezaujala v argentinské společnosti výraznější pozici, mnoho jednotlivců se úspěšně prosadilo. Byl to například nedávno tragicky zesnulý senátor a guvernér provincie Jujuy Guillermo Snopek, který měl po svém otci český původ. Výrazným představitelem moderní argentinské architektury je architekt Estanislao Kocourek. Český původ má také rodina Deutschů, majitelů velké letecké společnosti LAPA, podobně jako majitelé v Čechách před válkou známé sítě obchodních domů Teta, v Argentině nyní Tía. Styky s velvyslanectvím však nevyhledávají.

Krajanské spolky - historie

Krajané se usadili snad ve všech provinciích Argentiny. Nejvíce jich zapustilo kořeny v hlavním městě Buenos Aires a ve stejnojmenné provincii a v provincii Chaco.

Tomu odpovídalo i množství krajanských sdružení zakládaných ve 20. a 30.letech v místech největší koncentrace českých rodin. V hl. městě mj. TJ Sokol, Československý klub Buenos Aires, Klub Komenský Villa Devoto, Sdružení československých katolíků, v provincii Buenos Aires mj. TJ Sokol Villa Dominico, TJ Sokol La Plata, Československé sdružení Avellaneda, Československé sdružení Villa Dominico, Československý sportovní a kulturní klub "Slavia" Temperley, Československý domov Berisso, Československý domov Olivos, v provincii Chaco mj. TJ Sokol Presidencia Roque Sáenz Peňa, Unión Checoslovaca, Club deportivo Morava, aj.

Nejvýznamnějším z nich byl od prvopočátku spolek TJ Sokol. Jako první byl z iniciativy třech žižkovských sokolů založen v roce 1908 v hlavním městě Sokol Buenos Aires, známý též jako Sokol San Juan, podle svého sídla v ulici San Juan 782. Kromě tělovýchovné a sportovní činnosti spolek v roce 1916 rozšířil své působení o divadelní představení. Během 1. a 2. světové války spolek inicioval založení celonárodního odbojové hnutí, ke kterému se přihlásila většina tehdejších krajanských sdružení.

Již od 20. let byly zakládány další pobočky Sokolu. V provincii Buenos Aires to bylo ve Villa Dominico (jako jediný existuje dodnes), Olivos a La Plata a v provincii Chaco ve městě Presidencia Roque Sáenz Peňa.

K 30. a 40. letech 20. století patří největší rozkvět krajanských aktivit. S rostoucí komunitou byly zakládány spolky a divadelní soubory, vydávány časopisy a noviny (Nová doba, Tábor, Venkov čakeňský, aj.). Byly stavěny a provozovány tzv. doplňkové školy, aby potomci narození již v nové vlasti měli přístup k českému vzdělání. Z tehdejšího Československa byli vládou vysíláni učitelé, kteří v průběhu svého pobytu působili na jednotlivých školách.

Z hlediska historie mělo velmi negativní dopad na kdysi bohatou krajanskou spolkovou činnost období po 2. světové válce. Vláda prezidenta Juana D. Peróna se vyznačovala tvrdým potíráním veškeré spolkové činnosti a pronásledováním krajanů zapojených do spolků. Tehdy byly zrušeny téměř všechny spolky. Situace se příliš nezlepšila ani v následujícím období vojenských diktatur. Tehdy mnoho krajanů z obavy před perzekucemi a vězněním přerušilo styky se spolky a posléze se již ke krajanským aktivitám nevrátilo. Někteří krajané se raději vydávali za Rakušany nebo Němce, pokud jejich čeští předkové přišli z Evropy ještě v době Rakousko-Uherska, aby se vyhnuli podezření z kontaktu s československým komunistickým režimem.

Postupem doby se v důsledku stárnutí původních členů komunity, postupující asimilace v argentinské společnosti, hospodářským problémům, velké geografické rozloze země a v důsledku jiných faktorů postupně oslabovaly vzájemné krajanské vztahy v rámci argentinské komunity i vůči jejich původní vlasti.

Teprve po roce 1989 začalo velvyslanectví v Buenos Aires navazovat na kontakty s krajany, které byly narušeny jak válkou, tak následně negativním přístupem komunistického režimu k čs. emigraci a krajanstvu vůbec. Postupně se rozšiřovalo pole styků s jednotlivými krajany i krajanskými kluby. V roce 1995 navštívil argentinské krajany Ř OKNS J.Plíšek. 

Krajanské spolky - současnost

V posledních několika letech se díky nezbytné podpoře a velké propagační činnosti ZÚ a paradoxně i v důsledku ekonomické krize Argentiny enormně zvýšila aktivita krajanů. Byla a jsou zakládána nová a obnovována staro-nová krajanská sdružení po celé zemi. Do činnosti spolků se zapojují potomci původních Čechů ze druhé a třetí generace.

Důvody pro obnovení zájmu krajanů o kontakt s původní vlastí jsou různé od vlasteneckých citů, nostalgie a vzpomínek až po zcela praktické, mezi něž patří především získání druhého občanství a po vstupu ČR do EU nové životní a pracovní perspektivy v některém ze států EU (vzhledem k jazykové bariéře nejčastěji ve Španělsku, popř. Itálii).

V české komunitě v posledních třech letech stoupá počet zájemců o ověřování českého státního občanství (počet žádostí: r. 2001-51, r. 2002-110, 1-9 r. 2003-112). Zatím jen v ojedinělých případech se krajané odhodlali k trvalému návratu do vlasti, kde chtějí, pokud tam mají příbuzné, strávit zbytek života za lepších podmínek, než jim umožňuje Argentina. Poměrně zanedbatelný zájem krajanů o návrat do vlasti je dán především vysokým věkovým průměrem těch, kteří se narodili v Čechách a na Moravě, výraznou asimilací jejich potomků, kteří jsou již prakticky Argentinci a nemluví česky, a v neposlední řadě špatnou ekonomickou situací řady krajanů, která jim neumožňuje shromáždit prostředky pro návrat.

Jak již bylo uvedeno, české krajanské spolky prožívají období renesance ve své historii. Největší množství Čechů žije stále v hlavním městě Buenos Aires a na území stejnojmenné provincie. Zde v současnosti působí nejvíce spolků. Jedná se jak o ty původní Sokol a Sparta, tak o zcela nová sdružení jako Český dům (s ambicemi pokrýt svou členskou základnou celou republiku) a staro-nový taneční soubor Sokol (který se nedávno osamostatnil od původního spolku Sokol). Dále pak Kulturní centrum J. A. Komenského a České kulturní centrum, založená krajany na podporu české kultury, avšak bez členské základny. V provincii Chaco působí v Presidencia Roque Sáenz Peňa původní spolek Unión Checoslovaca, a v jeho rámci hudební skupina Malá Strana, taneční soubor Moravanka a ženské sdružení Damas de la Unión Checoslovaca. Ve městě Las Breňas bylo v roce 1990 obnoveno sdružení Colectividad Checa y Eslovaca - La Breňas s tanečním souborem Maminka.

 Československý taneční soubor Maminka v Las Breňas r. 2008

V Patagonii v provincii Chubut ve městě Comodoro Rivadavia byl v roce 1994 obnoven krajanský spolek Asociación de Checos y Eslovacos de Comodoro Rivadavia, který v současnosti působí pod názvem Náš domov. V provincii Santa Fé byl ve stejnojmenném hlavním městě založen spolek Centro Checo y Eslovaco de Santa Fé Český dům a ve městě Rosario obnovilo činnost sdružení ze 30.let 20.století Asociación Hogar Checoslovaco. V provincii Córdoba založili krajané sdružení ve městě Villa Carlos Paz s názvem Colectividad Checa de Villa Carlos Paz. V provincii Mendoza ve stejnojmenném hlavním městě se obnovil spolek pod novým názvem Casa Checo-Eslovaca de Cuyo.

Krajanské spolky mají vesměs značné ekonomické problémy. Realitou krajanského života v Argentině je, že v klubech nejsou zastoupeni krajané z ekonomicky silných a vlivných vrstev společnosti, kteří se distancují od spolkové činnosti.

Český taneční soubor v Saenz Peňa po vystoupení v r. 2008 

Spolky nevydávají žádné noviny a nepublikují časopisy. S výjimkou spolku Unión Checoslovaca v Chaco nemají žádné rozhlasové a televizní vysílání (v Chaco nedělní polední půlhodina). Omezují se na společenskou a kulturní činnost. Pořádají pravidelná setkání, jak se svými vlastními členy tak se členy ostatním českých krajanských spolků. Ve spolupráci s ostatními komunitami organizují a účastní se provinčních a celonárodních krajanských slavností a představení. Hlavními aktéry jsou potomci původních přistěhovalců druhé či třetí generace, kteří bohužel již většinou nemluví ani nerozumí česky. Po svých předcích však zdědili úctu k lidovým tradicím a hrdost na svůj český a moravský původ. Starší ročníky krajanů, první generace narozená ve 20. a 30. letech 20.století v emigraci a v ojedinělých případech ještě na území ČR, pokračují vesměs v duchu vyznávání tradice československé vzájemnosti Masarykovy první republiky. Jména Masaryk, Beneš a Štefánik jsou pro ně dosud ekvivalentem pojmu vlast.

 Slavnostní otevření krajanského muzea v Prezidencia Roque Sáenz Peňa v roce 2007 v budově české školy. 

Rysem všech krajanských klubů je nepolitičnost. Mezi Čechy a v českých spolcích nepůsobí žádní ideologové nebo političtí organizátoři. České spolky se vyznačovaly vždy větší tolerantností vůči Slovákům než naopak. V době rozpadu česko-slovenské federace se slovenské spolky nechaly ovlivňovat separatistickými a nacionalistickými náladami a zájmy své reprezentace, jejíž myšlení zůstalo v historické etapě prvního samostatného tzv. Slovenského štátu; působení slovenských ideologů způsobilo v některých případech přerušení kontaktů mezi českými a slovenskými spolky. Přesto Slováci, kteří byli do té doby členy spolků s převahou českého členstva, v těchto obvykle zůstali. Toto politikaření slovenských nacionalistů v bývalé čs. komunitě je charakteristické pouze pro oblast tzv. Velkého Buenos Aires. V provinciích je situace jiná - zde soužití Čechů a Slováků ve společných spolcích nebylo narušeno a ve většině případů reprezentují současné spolky komunitu Čechů i Slováků.

zdroj informací velvyslanectví ČR v Argentině